Tady je moje "básnické pisání" jestli se vám líbí, nebo naopak nelíbí tak, že mi chcete napsat, můžete na můj e-mail

Básně:
TO
Když slova jsou svobodná
Prosba lesa
Všechny mé Strachy!
První jarní den
Všem poustevníkům
Chladné ráno
Svit měsíce
Rozpouštění strachu
Jen tak
Večerním trolejbusem
Myslivec
Noční chodec

TO

Ani mysl
Ani ne-mysl.

Stojící mimo vše
A přece vším.

Nic, spíše jako ne-něco.
Nic, jako plné poháry bohatství.

Tekoucí světlo
Šamanův hlas
Řeč stromů ve větru
Tygří hříva
Paví pera.

Boží požehnání,

Nedosažitelné snažením
Nedosažitelné ne-snažením.

Dharmové oči Budhy
Dotek jeho ruky
Úsměv jeho tváře
Uvědomělé podstaty záře.

Navždy skryté
Navždy přítomné.

Zcela zjevné
A skrz naskrz dokonalé.

Bez názvu
Bez známosti
Bez úcty
a
Bez uznání.

Není,
ani hlavou
ani okem
ani uchem
ani nosem
ani rukou
ani ústy
ani rubem
ani lící
ani vším
a
ani ničím.

Je jen tím…
no kdo chtěl by víc,
ten ztratí vše
a nedostane nic.

zpět na seznam básní

Když slova jsou svobodná

Když slova jsou svobodná
jako zvuk hvězd,
vznikají z prostoru
a slouží k hře.

Nic nestojí
mezi tebou
a tvým snem.

Pak stejně neřekneš,
TO,
co jím je.

Tvá ústa-
zůstanou němá.

Avšak tvé oči, tvé srdce
nám prozradí…

Co jiného,
by jsi nám také chtěl říct,
než že,

-TEĎ-

-JSI-

-OPIČKA?

zpět na seznam básní

Prosba lesa

Přinesl jsem si živou vodu.
A víly lesa tančily v kruzích kolem.
Má láska patřila jim,
Když jsem se klaněl,
Abych vyjádřil, co cítím,
Ve chvíli, kdy jsem odcházel.

Tím stával jsem se stromem,
Mé srdce zapouštělo kořeny v prostoru
A když jsem dával,
Rostl jsem dovnitř.

Tak jsem si odnesl vodu lesa.

* * *

Teď, kolem lahví tančí malé plamínky.
Teď, když sedím doma ve svém lese
uvnitř.

zpět na seznam básní

Všechny mé Strachy!

Všechny mé Strachy projděte mnou

V jediné chvíli
V chvíli mé Smrti

Stanu se Vámi
Vždyť já jsem Vy

Celá armáda
Kapek rosy

zpět na seznam básní

První jarní den

Na první jarní den…
Zpívají ptáci za mými okny
Do šedé modrosti.

Na naší meruňce
Vykukují z fialových pupenů bílé květy
Jako perly na hrdle nahé ženy.

Na první jarní den…
Večer zastavit čas těsně poté, co slunce zapadlo
A věčně se dotýkat toho, co se budí ve stromech.

Toho co cítím uvnitř,
když vidím první stromy vykvétat
První sněženky s ohnutými hlavami v poryvech větru mezi spadlým listím.

zpět na seznam básní

Všem poustevníkům

Klidný večer na cestách,
které tečou i když se nehýbáš,
září i když je nerozpoznáváš,
po kterých jdeš i když se jim vyhýbáš.

zpět na seznam básní

Chladné ráno

" Chladné ráno,

zvuk sítár…

Hejno ptáků nad městem.

Záblesk v srdci. "

zpět na seznam básní

Svit měsíce

" Svit měsíce,

slavnost na střeše.

Jižní pobřeží…

Dýka v letu! "

zpět na seznam básní

Rozpouštění strachu

Sevřený strach
uvědomován v prostoru
se rozplývá.

Když vidíš odděleně,
pak na něčem musíš pracovat.
Avšak marnost, je uchopení myšlenkami.

Vnitřní šroubovnice útlaku.
Pevná v sobě a pro sebe,
mísí se s prostorem,
jež je
bez omezeného významu,
beze slov
a
bez projekcí,

Pak
zlatá láska
v lesní ratolesti,
v letících křišťálech
duhové radosti,
pravdivé prázdnoty,
spirálovité smrti
letící všemi životy,
nikde nestavící,
nikde nekončící.

Je stále činná,
Jednou rukou níčí,
z druhé jí život prýští,
měníc se ve věci příští,
jež zase tříští.

Kdo toto vidí,
jistě cítí,
že se nedá zastavit.

Neustálá transformace
probíhá vesmírem.

Ulpění, či stotožnění
je příčinou
všeho utrpení.

Tančící mniši,
molekuly plynu,
alikvotní tóny,
tvé tělo,
tvá mysl.

TO
VŠE,
spojené

V

JEDINÝ
vibrující
CHAOS,
tekoucí prostorem,
jako klubko nekončících duhových hadích těl,
třoucích se o sebe,
propojených
neustálou smrtí
a rodícím se životem.

V nelpění na formě,
v klidném spočinutí,
v hlubokém nahlédnutí,
v rozvitém soucitu.

Za slepou maskou,
za horizontem událostí,
v černé díře,
v singularitě,
tekoucím zlatě manifestované prázdnoty.
V tomto a zároveň jiném vesmíru.
Mimo čas a prostor.
Sedí muž
se sluncem v lucerně.

Nepopisuje co vidí,
září, osvětluje,
rozpoznáváním osvobozuje,

do nekonečných možností
nerozlišených vesmírů.

muž se sluncem v lucerně :)))

zpět na seznam básní

Jen tak

Jen tak, vejít do prázdné zahrady,
Opřít se o stromy.
Jen tak, obrátit se do sebe,
Položit hlavu do klína.
Lehce nadzdvihlé svítání,
Jen tak jemné ke všemu,
Jen tak krásné,
Jako vždy,
Jen tak.

zpět na seznam básní

Večerním trolejbusem

Neproniknutelné

Jedu večerním trolejbusem
Oči hledí
Tělo nehybně stojí
A víc už nic.

zpět na seznam básní

Myslivec

Myslivec poznává sebe,
jako prázdnotu nebe.
Výstřel z pušky.

zpět na seznam básní

Noční chodec

Noční chodec
mezi betonem města
prochází ke svému domovu.

Jako aeon věků
strávený na cestě domů,
je svou cestou
v tichosti opuštěné noci.

Když uvidí uprostřed betonového dálničního nadjezdu černou kočku,
do staletého ticha se ozve plnost srdce propojeného osudu,
osamělé ostražité tichosti,
veprostřed cesty,
nastražené do tohoto místa člověkem.

Celé zhmotnění vesmíru,
osvobozený mezi domy,

nespoutaný to-k.

zpět na seznam básní